„Děcka, ukliďte si po sobě ty rozházené věci v předsíni.“'
O hodinu později.
„Vy jste si ještě pořád neuklidily to rozházené oblečení?“
O dvě hodiny později.
„Říkám vám naposledy, ukliďte si to oblečení!!!“
O několik hodiny později.
Uklízím dětem rozházené oblečení po předsíni a brblám u toho, že si po sobě samy nikdy nic neuklidí.
Znáte to? Jestli ano, tak čtěte dál.
V různých obměnách se tyhle situace u nás doma děly docela často. Než abych se s dětma dohadovala a donekonečna je přemlouvala, ať si uklidí, vrhla jsem se nakonec na úklid sama.
Říkala jsem si: „Určitě z toho vyrostou, vždyť jsou ještě malé a na úklid mají spoustu času.“
Ach, jak jsem se mýlila.
Děti je potřeba vést k úklidu úplně odmalička. Je to podobné jako když je učíme, že je potřeba si čistit zuby nebo umývat ruce.
Taky nad tím nemávneme rukou a neřekneme si: „Však až vyrostou oni si ty zuby začnou čistit.“
Čím dřív začneme děti zapojovat do úklidu, tím víc to pro ně bude přirozené a budou to brát jako součást jejich denního rituálu.
A tím se dostávám k 1. záchytnému bodu, jak vést děti k pořádku, a tím jsou RITUÁLY.
Děti mají rády, když každý den plyne v nějakém zhruba podobném rytmu a toho docílíme tím, že zachováme rituály.
- Ráno, vstanu ustelu si postel.
- Uklidím si pyžamo.
- Nasnídám se.
- Odnesu si po sobě talíř.
- Vyčistím si zuby.
- Převleču se.
- Odcházím do školky/do školy.
- ……..
- ……..
- ……..
- Večer koupel.
- Uklizený pokojíček.
- Večeře.
- Vyčištěné zuby.
- Pohádka a spát.
Rituály uklidňují.
Děti neví kolik je hodin, ani když jim to řeknete, tak si pod tímto údajem, do určitého věku, nedovedou nic představit. Orientaci v čase jim usnadňují právě rituály.
Pokud děti provázejí rituály v různých obměnách celý den. Plní si pak své činnosti automaticky. Ví, kdy je čas úklidu, stejně jako ví, že je čas oběda nebo že se jdou koupat.
Představte si, že byste nevěděli, kdy máte jít do práce nebo kdy budete v práci končit. Asi by vás to znervózňovalo. A nejspíš byste byli celý den jak na trní, kdy zavolá šéf, že máte přijít do práce nebo kdy už můžete jít domů.
Co když už mám děti větší a odmala jsem je k úklidu nevedla ani nemají zafixované uklízecí rituály?
A teď si možná říkáte:
„Tak super, to jsem všechno prošvihla, odmala jsem děti k úklidu nevedla a žádné uklízecí rituály taky nemají zavedené, tak co teď?“
Nemusíte věšet hlavu, vždycky se to dá zachránit. A vždy je možné začít.
Říká se, že do 15 let zaséváte a od 15ti už jen sklízíte co jste zaseli.
Pokud je Vašemu dítěti 15 a více let máte doma téměř dospělého člověka, který už musí sám chtít nějakou změnu a hůř se nastolují nová pravidla.
Ale jak já říkám, když se chce všechno jde.
A pokud máte doma dítě mladší než 15let, tak paráda, vrhněte se do změny ještě dnes.
Budoucnost dětí, které si po sobě neumí uklidit.
Jak jsem psala výše, vždy jsem si říkala: “Však ony se ty moje děti uklízet naučí, nic jiného jim vlastně ani nezbyde.“ To je možná pravda, až se děti osamostatní, samy si budou muset přijít na to, jak si udržet svůj domov v čistotě. Ale proč jim to neusnadnit? Proč jim nevytvořit uklízecí návyky už odmala a usnadnit jim tak vstup do jejich budoucího života. Do života bez rodičů.
Vzpomněla jsem si totiž na sebe, když jsem byla ještě malá holka. Moje máma mě doma od domácích prací vyloženě odháněla.
Často říkala: “Hlavně se uč, ať máš dobré známky ve škole. Uklízet budeš ještě celý život.“
Myslela to vlastně dobře a vůbec si neuvědomovala, jak velkou chybu dělá. Když jsem se osamostatnila a začala bydlet bez rodičů, zjistila jsem, že sama neumím zapnout ani pračku a nemám žádné uklízecí návyky nebo rituály.
Najednou tady nebyl nikdo, kdo by mi udržoval hezky poskládané oblečení ve skříni, vypral, vyžehlil nebo umyl nádobí. Nebyla jsem zvyklá uklízet a můj nepořádek se jen hromadil. Úklid jsem odkládala na někdy, až bude čas.
Řeknu Vám, celkem jsem se v tom plácala a to nemluvím o mém sebevědomí, kterému to rozhodně nepřidalo.
Proto, pusťme své děti k úklidu. Usnadníme tím život nejen sami sobě, ale HLAVNĚ našim dětem.
Proč Vás děti neposlechnou, když je prosíte, aby si po sobě uklidily?
- Buď ví, že jim stačí chvíli vydržet a vy to za ně stejně uklidíte. Takže nemá cenu se zbytečně přemáhat.
- Nemají zajeté uklízecí rituály.
Např. Boty je potřeba dát do botníku a nenechávat je mimo botník, kde o ně celá rodina zakopává.
To se děti naučí pouze každodenním opakováním. Ty menší vezmeme za ruku a dovedeme je zpět k botníku, aby si boty daly na své místo.
Těm větším (pokud to už nemají zautomatizované a nedělají to přirozeně) to připomeneme. Časem dojde k tomu, že dítě pochopí, že boty mimo botník nepatří.
- Rodiče nedodržují důsledky.
Neberte to teď jako nějaké vyhrožování, jakože pokud neuděláš tohle, já zas neudělám tamto. O tom to není. Berte to jako nastavení hranic.
- Kladete velký důraz na dokonalost.
Maminka to stejně umí lépe než já, tak proč bych se namáhal, když s mou prací není spokojená.
Nejde mi to, neumím to = Nechci to dělat.
I přesto, že práce Vašich dětí nebude dokonalá, je důležité děti chválit.
Představte si, kdybyste řekla:
„Teda, ta postel ti ještě moc ustýlat nejde, tady ti ta peřina padá dolů, máš to celé zmuchlané. Víš co, já to za tebe radši udělám.“
Pokud dětem ustele postel maminka, protože ta to dělá stejně lépe, nedáváte jim ani prostor proto se zlepšit. Když nemají na čem trénovat, nemohou to ani vypilovávat a zlepšovat se.
A hlavně, co to udělá s dítětem?
Příště až mu řeknete, ať si ustele postel, nebude se mu do toho chtít. Protože mu to přece nejde. Bude vyžadovat pomoc maminky a nebo to vůbec nebude chtít udělat.
Dovolte dětem uklízet si po sobě. A vyjádřete jim podporu, že to dělají správně.
Jak tedy naučit děti uklízet?
- Pusťte děti k uklizení už odmalička.
- Zařaďte úklid do denních rituálů.
- Dodržujte důsledky.
- Buďte na děti pyšní a dejte jim najevo, že úklid zvládají na jedničku
A určitě doporučím pořídit jim můj balíček "Zábavný úklid". Tím se pro ně stane úklid radostí.